Přepis videa - přeloženo a upraveno

Co jsem se naučila od lidí z top 0,01 %

Autor: Natalie DawsonVideo vyšlo: 15. 7. 2026Přeloženo a upraveno z videa

Natalie Dawson popisuje, co si odnesla z místností s miliardáři, zakladateli firem a lidmi z absolutní špičky. Nejde o obdivování bohatých lidí, ale o konkrétní vzorce chování, které se dají převzít: držet svůj standard, zůstat laskavý, neuhýbat z vlastních požadavků, umět říkat ne a vlastnit svůj příběh.

Byla jsem hostem v největším podcastu Stevena Bartletta, seděla jsem v místnosti s jedním z nejbohatších lidí planety, Jensenem Huangem, a strávila jsem stovky hodin v místnostech s miliardáři, zakladateli firem a lidmi, kteří patří mezi top 0,01 %.

Pobyt mezi těmito lidmi mi přenastavil mozek. Nový způsob myšlení mě dostal od toho, že jsem nedokončila vysokou školu, až k životu multimilionářky. Tady je pět věcí, které jsem se od těchto lidí naučila. Některé jsem na nich milovala, jiné jsem vyloženě nesnášela. Ale i když se vám někdo nelíbí nebo nemáte rádi, jak se chová, pořád si z jeho chování můžete vzít něco užitečného pro svůj vlastní život.

1. Lidé z top 1 % drží svůj prostor bez ohledu na místnost

Začnu Anastasií Soare. Nedávno jsem byla na akci, kde jedna menší část programu představovala knihy řečníků. Jednou z nich byla právě Anastasia Soare, což bylo neuvěřitelné, protože to znamenalo, že tam bude osobně dělat rozhovor.

Protože šlo jen o dílčí akci uvnitř obrovské konference, organizátoři nejspíš úplně nedomysleli, že dávají miliardářku do malé místnosti, kde bylo asi čtyřicet židlí a skoro žádná propagace. Do místnosti jsem dorazila po tom, co jsem Anastasiu potkala už předchozí večer, a sedělo tam jen asi patnáct lidí.

Na tom bylo šílené, že normálně se k takovým lidem nedostanete ani na několik metrů. Najednou nás tam bylo dvacet v malé místnosti, všichni blízko u sebe.

Ale nejvíc mi utkvělo tohle: i když ta situace pravděpodobně vůbec neodpovídala jejím očekáváním, chovala se, jako by v místnosti seděly tisíce lidí. Byla naprosto klidná. Nedala najevo, že je zklamaná. Nedala najevo, že je to ztráta času. Přinesla stejnou přítomnost a stejnou energii dvaceti lidem, jakou by přinesla tisícům.

Pokud máte standard, nenecháte svoje prostředí, aby vám ten standard zmenšilo.

Většina lidí se vyhecuje podle velikosti místnosti. Když mají vystupovat před malým publikem, jejich úsilí spadne. Když vstoupí na velké pódium, najednou dají všechno. Jenže lidé z top 0,01 % fungují podle vlastních standardů. Jejich standard nevychází z toho, co se děje kolem nich, ale z nich samotných.

Proto jdou pořád dál a rychleji. Nedovolí, aby jejich výkon ovlivňovalo něco nebo někdo, co nemají pod kontrolou.

Pokud chcete fungovat podobně, přestaňte čekat na dokonalý okamžik, kdy dáte plné úsilí. Přestaňte si svoje nejlepší já schovávat na velkou místnost nebo na příští důležitou prezentaci v práci. Ukažte se stejně u večeře s osmi lidmi, v podcastu pro třicet posluchačů i na poradě týmu, kde sedí jen tři lidé.

Časem si zvyknete držet pro sebe určitý prostor. A pokud ho necháte zmenšit, zůstane malý.

2. Úspěch neznamená, že musíte být chladní

Další věc vás možná překvapí: nejbohatší lidé nemusí být nepříjemní.

Nedávno jsem byla na akci s Jensenem Huangem. Pokud ho neznáte, je to CEO společnosti Nvidia a jeden z nejbohatších lidí na planetě. Podle všech měřítek je to člověk, který by si mohl dovolit být odtažitý, roztěkaný a trochu „nad věcí“. Upřímně, nikdo by se tomu asi ani nedivil.

A přesto byl jedním z nejvřelejších lidí, které jsem kdy potkala. Byl přítomný, pozorný a laskavý způsobem, který vůbec nepůsobil hraně. Nemusel takový být. Bylo ale vidět, že si takový být vybral, protože takový opravdu je.

Setkání s ním ve mně rozbilo stereotyp, který jsem si ani neuvědomovala, že nosím. Často nám někdo podsouvá představu, že pokud se chcete dostat na vrchol, musíte být chladní, ostrí a ochotní jít přes lidi. A jako žena někdy cítím, že se musím udělat tvrdší, abych něco dokázala.

Jenže v těchto místnostech jsem opakovaně viděla, že někteří z nejbohatších lidí na světě jsou zároveň jedni z nejlaskavějších a nejslušnějších lidí. Jasně, někteří jsou opravdu hrozní. Ale peníze nerozhodují o tom, kterým typem člověka se stanete. To je osobní volba.

Média tlačí představu, že bohatství vám dává licenci být hulvát. Všichni známe „milionáře ze sociálních sítí“, kteří jezdí v drahých autech, jsou nepříjemní na každého, kdo jim pomáhá, a někdy i na vlastní rodinu. Jenže lidé z top 0,01 % často pochopili, že něco, co běžný člověk považuje za volitelné, je ve skutečnosti obrovská výhoda: dobrý charakter.

Nemusíte ztratit vřelost, úsměv ani lidskost, abyste zvětšili svůj bankovní účet.

Možná je jejich mámy dobře vychovaly. Ale zároveň se vyplatí být dobrý k lidem. Obchody se nakonec dělají mezi lidmi.

Pokud tedy chcete podobný život, pamatujte, že se po cestě sami rozhodujete, kým se stanete. Vyberte si verzi úspěchu, kterou opravdu chcete žít, a pak se takovým člověkem staňte.

3. Jak řešíte malé věci, tak budete řešit i velké

Další lekce: způsob, jakým zacházíte s malými věcmi, přesně ukazuje, jak budete zacházet s velkými. A většina lidí dělá kompromisy v obojím.

Od roku 2019 jsem byznys partnerkou Granta Cardoneho. Viděla jsem ho budovat mnohamiliardové realitní portfolio, vyprodávat arény a uzavírat dohody za podmínek, kterým by většina lidí ani nevěřila. Ale okamžik, který nejvíc změnil můj způsob přemýšlení, s tím neměl na první pohled nic společného. Stalo se to ve Starbucks.

Grant si objednal kávu. Přinesli mu špatnou. Poslal ji zpátky. Většina lidí by ji prostě vypila. Řekli by si, že to nestojí za nepříjemnosti, vždyť je to jen káva. Nebuďte tím člověkem.

Grant ji poslal zpátky bez jediného zaváhání. Potom ji dostal podruhé a pořád byla špatně. Co udělal? Poslal ji zpátky znovu.

Na první pohled to může vypadat směšně. Je to jen káva, koho to zajímá? Ale ten moment mi uvízl v hlavě, protože jsem ho pak viděla dělat přesně totéž v místnostech, kde byly na stole miliony dolarů. Stejná energie, stejná jistota, stejná ochota nepřijmout něco, co nebylo tím, co si řekl.

Seděla jsem s Grantem na jednáních, kde partneři tlačili podmínky, kde se ho lidé na druhé straně stolu snažili zlomit, a on neuhnul. Ne proto, že by byl obtížný. Ale protože přesně ví, co chce. Ví, jak to má vypadat, a nebude předstírat, že je v pohodě s něčím, s čím v pohodě není.

Většina lidí si myslí, že kompromis je profesionalita. Myslí si, že říct ano, když myslí ne, je způsob, jak udržet dohodu naživu, vztahy hladké a věci v pohybu. Jenže od Granta jsem se naučila, že pokaždé, když děláte kompromis v něčem, na čem vám doopravdy záleží, trénujete sami sebe, abyste nevěřili vlastnímu úsudku.

Přestaňte pít špatnou kávu. Přestaňte říkat „to je v pohodě“, když to v pohodě není.

Schopnost stát si za svým u miliardového obchodu se neobjeví z ničeho. Buduje se v každém malém momentu, kdy buď stojíte za tím, co chcete, nebo nestojíte.

Může to začít drobnostmi: říct na poradě to, co si opravdu myslíte. Nepřikyvovat, když ve skutečnosti nesouhlasíte. Pokaždé, když udržíte hranici v malé věci, budujete sval, který budete potřebovat, až budou sázky obrovské.

4. Nejlepší lidé říkají ne bez výčitek

Další dovednost od lidí z absolutní špičky je možná nejtěžší: umějí říkat ne a necítí se kvůli tomu špatně.

Sestavila jsem si seznam top hostů, které chci během příštích dvanácti měsíců dostat do svého podcastu. Před pár týdny jsem byla na akci a cestou na jednu prezentaci jsem po pravé straně zahlédla Brada Gerstnera.

Pokud nevíte, kdo Brad Gerstner je, měli byste. Je extrémně chytrý, vede Altimeter Capital, spravuje miliardy dolarů a byl raným investorem do firem jako Snowflake nebo Grab. Patří mezi lidi, kteří jsou vepředu, když se mluví o AI.

Když jsem kolem něj procházela, řekla jsem si: tohle je moje šance. Místo studeného e-mailu se prostě představím. Zrovna s někým mluvil, takže jsem asi patnáct minut čekala na vhodné okno.

Když jsem se k němu konečně dostala, rozhovor trval možná devadesát sekund. Řekl něco ve smyslu: „Pošlete mi e-mail s detaily pořadu a můj tým se na to podívá. Dostáváme hodně nabídek.“ A tím to skončilo.

Aby bylo jasno: jednou ho do toho pořadu dostanu. To se stane, protože jsem naprosto neodbytná. Ale to není pointa.

Pointa je, že on necítil ani kapku viny z toho, že mi řekl ne. Nezjemňoval to. Neomlouval se. Nepředstíral, že to zařídí. A upřímně, pro něj to bylo správné rozhodnutí. Vede obrovský fond, každý den dostává žádosti o podcasty a vystoupení, lidé ho neustále pitchují. Kdyby řekl ano každému, kdo si počká patnáct minut na krátký rozhovor, nic by neudělal.

Jeho „ne“ chrání přesně ty věci, díky kterým je úspěšný.

Většina lidí, které znám, neumí říkat ne ani špatným věcem. Kamarád je pozve v pátek večer do klubu a oni řeknou ano, i když jsou vyčerpaní. Rodina je o něco požádá a oni místo práce, kterou chtěli udělat, couvnou a řeknou ano. Nikdy si nevybudovali sval odmítání.

Lidé na vrcholu chápou, že pokud chcete vybudovat něco vlastního, musíte začít říkat ne i dobrým věcem. Věcem, které vypadají jako příležitosti. Věcem, po kterých by většina lidí skočila.

Pravidlo top 0,01 % je jednoduché: pokud žádost nezapadá do vaší vize, říct ano je náklad.

Jestli chcete vybudovat něco vážného, musíte se smířit s tím, že občas někoho zklamete. Ne hrubě, ale jasně. Říkejte ne plánům, na kterých ve skutečnosti nechcete být. Říkejte ne projektům, které neposouvají váš život. Říkejte ne schůzkám a laskavostem, které vás vysávají.

Každé ano je zároveň ne něčemu jinému. A nejúspěšnější lidé na světě jsou extrémně vybíraví v tom, kam svoje ano dají.

5. Vlastněte svůj příběh

Poslední lekci jsem se musela naučit těžší cestou.

Minulý rok jsem seděla naproti Stevenu Bartlettovi na natáčení jeho pořadu Diary of a CEO, jednoho z největších podcastů na světě. Z nahrávání jsem odcházela s úžasným pocitem. Byly tam části rozhovoru, které jsem opravdu milovala. Věci, na které jsem byla pyšná. Věci, u kterých jsem se těšila, až je lidé uslyší.

Jenže když epizoda vyšla, byla sestříhaná. Části, na kterých mi nejvíc záleželo, se do finální verze vůbec nedostaly.

A tehdy mi došlo, že takhle funguje každá velká mediální příležitost a každý velký podcast. Když jste host, nekontrolujete výsledný střih. V tu chvíli mi došlo, že jsem ztratila kontrolu nad vlastním příběhem. Někdo jiný rozhodl, jakou verzi mě publikum uvidí, a já do toho neměla co říct.

Lidé z top 0,01 % odmítají dovolit někomu jinému, aby psal jejich příběh.

Všichni říkají, že obsah je král. Ale to je jen půl pravdy. Obsah je aktivum. Distribuce je páka. A pokud vaše distribuce prochází filtrem někoho jiného, ve skutečnosti svoje aktivum nevlastníte. Vlastní ho oni.

Proto jsem se rozhodla vybudovat vlastní podcast, vlastní publikum a vlastní střih. Aby bez ohledu na to, jaký rozhovor chci vést, nikdo nemohl vystřihnout část, na které mi nejvíc záleží.

Pokud budujete byznys, značku nebo kariéru a chcete hrát na nejvyšší úrovni, musíte kontrolovat vlastní narativ.

Přestaňte dávat svůj hlas do rukou lidí, kteří ho chtějí měnit. Začněte budovat platformu, kde vás nikdo nemůže filtrovat. Newsletter, e-mailový seznam, podcast, přímý vztah s lidmi, na kterých vám záleží. Nemusí to být obrovské. Musí to být vaše.

Protože všechny ostatní lekce z tohoto videa ztrácí sílu, pokud nakonec někdo jiný rozhoduje, jakou verzi vás svět uvidí.

Shrnutí

Z místností s lidmi z top 0,01 % jsem si odnesla pět hlavních lekcí.

1. Držte svůj standard bez ohledu na velikost místnosti.
2. Nemusíte být chladní nebo nepříjemní, abyste byli úspěšní.
3. To, jak řešíte malé věci, určuje, jak budete řešit velké.
4. Říkejte ne bez zbytečných výčitek, pokud žádost nezapadá do vaší vize.
5. Vlastněte svůj příběh, svoji platformu a svoji distribuci.

Nejde o to tyto lidi obdivovat bez kritiky. Jde o to všimnout si vzorců, které fungují, a vzít si z nich to, co vám může pomoct v životě i v práci.

Poznámka: Text je přeložený a upravený přepis videa. Některé formulace byly uhlazeny, zkráceny nebo sloučeny tak, aby se lépe četly v češtině.