Přepis videa - přeloženo a upraveno

Proč hloupí lidé vydělávají víc peněz než vy

Autor: Dan MartellPřeloženo a upraveno z videa

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč lidé, kteří nepůsobí zrovna nejchytřeji, často vydělávají víc peněz než vy? Jak je možné, že lidé bez titulů budují milionové firmy, zatímco jedničkáři sedí v práci od devíti do pěti?

Ukazuje se totiž, že nejbohatší lidé často nejsou tak geniální, jak si představujeme. Průměrný milionář měl ve škole průměr známek jen 2,9. A vím to i z vlastní zkušenosti. Ve škole jsem byl hrozný, nešel jsem na univerzitu a dnes žiju svůj vysněný život, cestuju po světě a zároveň řídím několik firem.

V tomhle videu vám ukážu tři důvody, proč vás vlastní inteligence může držet na mizině, psychologii za tímto jevem a také tři „hloupé“ strategie, které vám mohou pomoct vydělat víc, než jste si kdy mysleli, že je možné - bez ohledu na vaše IQ.

1. Neinformovaný optimismus

První důvod, proč „hloupí“ lidé vydělávají víc peněz, je ten, že nevědí, co nevědí - a je jim to jedno. Mají nepřiměřeně vysoké sebevědomí, protože sami sebe prostě tolik nezpochybňují.

Chytří lidé mají tendenci všechno příliš analyzovat. Pochybují o sobě, přemýšlejí nad každým možným scénářem a hledají důvody, proč něco nemusí vyjít. Hloupí lidé prostě jednají.

Existuje něco, čemu se říká emoční cyklus změny. Je to série pocitů, kterými člověk prochází, když se rozhodne udělat ve svém životě velkou změnu. A první fáze tohoto cyklu - neinformovaný optimismus - je ta nejlepší. Člověk ještě netuší, jak těžké to bude, takže se do toho pustí s obrovskou energií.

Výzkumy například ukazují, že 93 % Američanů si myslí, že jsou nadprůměrní řidiči, což je statisticky nemožné. Souvisí to i s Dunningovým-Krugerovým efektem: většina lidí si myslí, že jsou chytřejší, než ve skutečnosti jsou.

Jenže u vydělávání peněz může být problém opačný. Inteligentní lidé si často vymyslí spoustu důvodů, proč něco nebude fungovat. Přemýšlí nad riziky, nad slabými místy, nad tím, co všechno se může pokazit - a nakonec nevystřelí vůbec.

Minete 100 % střel, které nikdy nevystřelíte. Nejchytřejší lidé své střely často tak dlouho promýšlejí, až je nikdy neprovedou.

2. Bojí se vypadat hloupě

Sebevědomí je jedna věc. Ale existuje ještě druhý důvod, proč „hloupí“ lidé často vyhrávají: nebojí se vypadat hloupě. A právě to drží chytré lidi celý život zbytečně při zemi.

Většina lidí se do věcí nepouští ne proto, že by se bála selhání. Bojí se toho, že je někdo uvidí selhat. Bojí se, že budou vypadat neschopně, trapně nebo neinformovaně.

Proč to chytří lidé dělají? Protože si chrání identitu „chytrého dítěte“. Carol Dweck v knize Nastavení mysli popisuje studii, podle které se děti chválené za to, že jsou chytré, později začnou vyhýbat náročným situacím. Nechtějí přijít o nálepku chytrého dítěte.

Hloupí lidé se tolik nebojí, jak budou působit. Řeknou si: „Je mi jedno, jestli si myslíš, že něco nevím. Já to opravdu nevím. Potřebuju znát odpověď, ty ji máš, takže se zeptám. I kdybych u toho vypadal hloupě. Protože potom budu mít informaci, díky které se můžu rozhodnout lépe.“

Příklad s Jessicou

Vzpomínám si, jak jsem koučoval ženu jménem Jessica. Všiml jsem si, že se nikdy na nic neptá. Nakonec jsem jí napsal na Instagramu: „Už ses dlouho na nic nezeptala.“ Přiznala, že nechce, aby si ostatní mysleli, že neví, co ve svém podnikání dělá.

Řekl jsem jí: „Tady je dohoda. Ty to nevíš. Proto spolu pracujeme. A když se budeš ptát, naučíš se víc.“

Na dalším hovoru položila úplně jednoduchou otázku. Někdo by si mohl myslet, že byla základní. Ale díky ní jsem jí vysvětlil, jak její konkurenti používají automatizační nástroj k řešení stejného problému. Snížilo jí to náklady na polovinu. A nejen to - během 90 dnů zdvojnásobila svůj byznys, protože byla ochotná vypadat hloupě.

Nejchytřejší lidé v místnosti jsou často ti, kteří jsou ochotní vypadat hloupě.

Takže si vezměte papír nebo cokoli, kam si můžete psát, a odpovězte si upřímně na dvě otázky:

1. Čemu se vyhýbáte, protože se bojíte, že u toho budete vypadat hloupě nebo neschopně?
2. Na koho se snažíte udělat dojem tím, že to neděláte?

Zapište si to. Ještě se k tomu vrátíme.

3. Špatný radar na riziko

Strach z toho, že budete vypadat hloupě, drží lidi zaseknuté. Ale třetí důvod, proč chytří lidé zůstávají na mizině, souvisí s tím, jak vnímají riziko.

Kdysi jsem četl studii, podle které byli lidé s nižším kognitivním skóre ochotnější riskovat v kontrolovaném testu. Když ale šlo o skutečné peníze, byli méně konzervativní než průměrný člověk.

Chytří lidé riziko často přeceňují a hrají příliš bezpečně. Jenže v podnikání často nejde o to udělat perfektní rozhodnutí. Jde o to rozhodnutí udělat - a potom ho udělat správným.

Chytré riziko versus hloupé riziko

Příklad „chytrého“ rizika: Yahoo dvakrát odmítlo Google. V roce 1998 se Google nabízel Yahoo k prodeji za 1 milion dolarů. Yahoo řeklo ne. O čtyři roky později, když už Google ukázal trakci, nabídlo Yahoo 3 miliardy dolarů. Google souhlasil, ale chtěl 5 miliard. Yahoo opět odmítlo. Dnes má Google hodnotu výrazně přes bilion dolarů. Dvě obrovské šance ztracené kvůli přemýšlení.

A příklad „hloupého“ rizika: sázka FedExu. V roce 1973 měl zakladatel FedExu Fred Smith problém. Firma neměla peníze a nemohla zaplatit ani účet za palivo ve výši 5 tisíc dolarů. Vzal posledních 5 tisíc dolarů z firemního účtu, odjel do Las Vegas a hrál blackjack. Většina lidí by řekla, že to byla hloupost. Jenže on z toho udělal 27 tisíc dolarů, firma přežila a později se z ní stal globální přepravní gigant.

Nepropaguji hazard. Chci jen zdůraznit princip podstupování rizika. Největší riziko je často žádné riziko nepodstoupit.

Poměry rizika

Jak opravit rozbitý radar na riziko? Říkám tomu poměry rizika. Položte si tři otázky:

1. Jaká jedna investice vás právě teď děsí?
2. Jaké procento vašeho ročního příjmu představuje?
3. Kdybyste věděli, že nemůžete selhat, vsadili byste na to?

Možná jde o najmutí člověka, kouče, zaměstnance na plný úvazek nebo rozhodnutí přejít na profesionální úroveň. Zapište si konkrétní částku. Pak se podívejte, jestli je to opravdu existenční riziko, nebo jen malé procento vašich příjmů.

Když jsem v podnikání začínal, 18 dolarů za knihu mi připadalo jako vážná investice. Později jsem si ale všiml, že pokaždé, když jsem investoval do něčeho smysluplného, můj život se zlepšil. Jen velikost investice musela růst úměrně tomu, kam jsem se chtěl dostat.

Hloupí lidé chápou, že nejde o absolutní částku. Jde o procento a o výsledek. Jsou ochotní dát víc peněz do věcí, za které chytří lidé často odmítají zaplatit.

Chytrý člověk si řekne: „Mám členství ve fitku za 20 dolarů, dobrý pocit.“ Hloupý člověk řekne: „Když ti nezaplatím 250 dolarů, abys mě tam dostal, vím, že sám sobě nevěřím a nepůjdu tam. Ale když zaplatím 250, budu chtít využít svoje peníze, takže tam půjdu.“

Když lidé neplatí, často nevěnují pozornost. Pokud nejste ochotni riskovat peníze pro odměnu odpovídající tomu, co chcete získat, pravděpodobně ji nezískáte.

Pravda je, že největší riziko, které můžete podstoupit, je nemít v kalendáři čas na věc, která vám vydělá nejvíc peněz. Většina lidí potřebuje asistenta. Virtuálního asistenta, výkonného asistenta nebo klidně někoho doma, kdo jim pomůže s úklidem. Problém je, že většina chytrých lidí by ani nevěděla, co takovému člověku zadat.

Teď už znáte tři důvody, proč „hloupí“ lidé vydělávají víc než chytří: jsou přehnaně sebevědomí, nebojí se vypadat hloupě a často podceňují riziko, což je dostává do situací, kde mohou získat velké výnosy.

Dobrá zpráva je, že nemusíte být opravdu hloupí, abyste vyhráli jako oni. Stačí věci zjednodušit.

Strategie 1: Modelujte a potom upravujte

První „hloupá“ strategie zní: modelovat a pak upravovat. Hloupí lidé často jednoduše řeknou: „Ty jsi expert. Naučil jsi mě, jak něco dělat. Mám tvůj plán. Udělám to přesně tak, jak jsi to udělal ty.“

Chytří lidé dostanou plán, podívají se na něj a řeknou: „Tohle pro mě nebude fungovat, protože já jsem speciální případ.“ Začnou ho upravovat, měnit a přizpůsobovat. A když to pak nefunguje stejně dobře jako člověku, který jim plán dal, důvod je jednoduchý: změnili ho příliš brzy.

Výzkum ukazuje, že podnikatelé, kteří kopírují existující obchodní modely, mají o 20 % vyšší šanci na přežití než ti, kteří se snaží inovovat úplně od nuly.

Příklad Felipeho

Vzpomenu si na svého kamaráda Felipeho. Prodává domy a jednou mi řekl: „Chci začít koučovat lidi. Jak to mám udělat?“ Ukázal jsem mu svůj model.

Nezměnil ho. Neupravoval ho. Nesnažil se ho udělat „víc svůj“. Prostě ho zkopíroval krok za krokem. O měsíc později vydělával tolik, že tomu sám nemohl uvěřit. Když se ho lidé ptali, jak to udělal, odpověděl: „Jen jsem se řídil tím, co mi Dan řekl.“

A to je na tom šílené: když už byl někdo úspěšný, zanechal za sebou stopy. Přestaňte je ignorovat.

Vzpomínáte na tu věc, kterou jsem vás nechal zapsat - tu, která vás trochu děsí? Udělejte s ní tohle:

1. Najděte někoho, kdo už úspěšně dělá to, co chcete dělat vy.
2. Tři dny přesně studujte, co dělal.
3. Ještě tento týden zkopírujte přesně jeho první tři kroky.

Nesnažte se být zatím originální. Prostě kopírujte a začněte.

Pokud se například chcete dostat na YouTube nebo tvořit obsah, vraťte se k mým starým věcem. Zapište si proces, podívejte se, co jsem dělal, a postupujte podle stejných kroků. Lidé se mě pořád ptají na strategii pro sociální sítě. Je veřejná. Říkám jim: „Dělejte to, co já.“ Od začátku publikuji dvakrát denně na Instagramu. Vy ne. Proč to nekopírujete?

Modelujte a potom upravujte. Pokud chcete výsledky někoho jiného, nejdřív ho doslova zkopírujte.

Mimochodem, víc mi záleží na tom, abyste vyhráli, než na tom, že kopírujete moje věci. Pokud dělám něco, co vám připadá chytré, klidně to zkopírujte. Nemusíte mě citovat. Je mi to jedno. Chci vidět, jak vyhráváte.

Strategie 2: Zóna geniality

Kopírování někoho vás rozhýbe. To je skvělé. Ale pořád můžete selhat, pokud kopírujete špatnou věc. Proto přichází druhá strategie: zóna geniality.

Zóna geniality znamená rozhodnout se, která věc z toho, co děláte, vytváří největší hodnotu pro svět - a u všeho ostatního se strategicky chovat „hloupě“.

Hloupí lidé mají jednu užitečnou vlastnost. U věcí, které nejsou důležité, řeknou: „To je nad moji platovou třídu,“ a nezapojují se. Třeba finance, provozní drobnosti nebo rozhodování, které ve skutečnosti nemá zásadní dopad.

Například já neschvaluju nic, co jde ven na sociální sítě. Vidím to poprvé ve stejnou chvíli jako vy. Zbavil jsem se potřeby kontrolovat každý střih a každý detail. Když se jednou nebo dvakrát do roka zveřejní něco, co zveřejněné být nemělo, prostě kliknu na archiv. Možná to vidělo pár tisíc lidí. Ale někdy to musíte pustit.

Chytří lidé se často drží věcí příliš dlouho, protože si myslí, že musí být dobří ve všem. Já jsem se rozhodl být dobrý jen v tom, co mě opravdu potřebuje. U všeho ostatního se chovám jako tříleté dítě.

Když se mě lidé ptají na věci mimo moji zónu geniality, řeknu: „Nevím.“ Samozřejmě, že bych často věděl. Ale kdybych odpověděl, přišli by za mnou s další otázkou. A já nechci vést tuhle konverzaci. Chci mít čas dělat věc, kterou můžu dělat jen já.

Čtyři otázky podle ikigai

Abyste našli svou vlastní zónu geniality, odpovězte si na čtyři otázky. Vychází to z japonské metodiky ikigai.

1. Co opravdu rádi děláte?
2. V čem jste přirozeně dobří?
3. Co svět potřebuje?
4. Za co jsou lidé ochotni platit?

První otázka je jednoduchá: co děláte rádi i ve chvíli, kdy prokrastinujete? Co byste dělali s přáteli? Co vás opravdu baví?

Druhá otázka míří na vaše přirozené schopnosti. Co vám ostatní lidé opakovaně říkají? V čem jste podle nich dobří, i když vám to samotným nepřipadá nijak výjimečné?

Třetí otázka je, co svět potřebuje. Můžete mít chuť něco dělat, protože vás to baví, ale pokud po tom není žádná reálná poptávka, bude těžké na tom stavět.

Čtvrtá otázka je, za co se dá dostat zaplaceno. Lidem se může něco líbit, ale peníze utrácejí hlavně za věci, které řeší skutečnou bolest nebo naléhavou potřebu. Za co už lidé v této oblasti platí?

Průnik těchto čtyř oblastí je vaše zóna geniality. Tam byste měli jít naplno. A když se podíváte na svoje poměry rizika, ptejte se: Riskuji právě tam, kde leží moje zóna geniality? Pokud ne, právě tam je potřeba riziko přesunout.

Strategie 3: Jednoduché věci se škálují

Tady to chytří lidé často pokazí. Začnou věci komplikovat. Proto třetí strategie zní: jednoduché věci se škálují.

Tohle je moje životní mantra a jedna ze základních hodnot v mé firmě: zjednodušovat, zjednodušovat, zjednodušovat. Chaos se nedá škálovat. Musíte věci držet jednoduché.

Hloupí lidé bohatnou, protože drží věci až směšně jednoduché. Nedávno jsem byl se svým týmem na finanční schůzce, kde se mi snažili vysvětlit některá investiční rozhodnutí. Řekl jsem jim: „Překombinováváte to. Nakreslete mi obrázek. Chovejte se ke mně, jako bych byl v sedmé třídě.“

Chytří lidé mají tendenci věci komplikovat, protože se pak cítí chytře. Hloupí lidé často bohatnou právě proto, že informace dostávají v podobě, která jim umožňuje rozhodovat se rychleji.

Příběh Srirachy

Můj oblíbený příklad je Sriracha. Zakladatel David Tran přišel do Ameriky s ničím. Jeho „hloupý“ plán byl jednoduchý: prodávat jeden druh pálivé omáčky.

Velké firmy mu radily, co všechno musí dělat. Přidat tohle. Změnit tamto. Rozšířit nabídku. On řekl ne. Udělá jednu věc, udělá ji opravdu dobře a zařídí, aby o ní všichni věděli.

Čtyřicet let jedna lahev se zeleným víčkem. Sriracha. Nepřemýšlel o tom donekonečna a nesnažil se působit jako génius. Udělal jednu jednoduchou věc dokonale. A dnes je z toho obrovský byznys.

Nejhloupější řešení je často správné, protože bývá nejméně složité.

Složitost se do věcí vždycky vplíží, protože přidávání působí produktivně. Přidat něco je snadné. Dává vám to pocit, že něco děláte. Ale odečítání je to, díky čemu systém skutečně funguje.

Krédo škálování: pět jedniček

Teď už víte, jaká je vaše zóna geniality. Teď potřebujete krédo škálování, abyste to nepřekombinovali. Je založené na pěti jedničkách:

1. Jeden cílový trh.
2. Jeden produkt.
3. Jeden konverzní nástroj.
4. Jeden kanál.
5. Jeden rok.

Nejdřív si vyberte jeden cílový trh. Komu dokážete nejlépe sloužit? Komu chcete sloužit? Vyberte si jednu skupinu.

Potom jeden produkt. Jaká je jedna věc, o které víte, že jim přinese hodnotu? Co byste prodávali, kdybyste dostali zaplaceno jen v případě, že klient opravdu dosáhne výsledku?

Třetí je jeden konverzní nástroj - jeden způsob, jak je přimět ke koupi. Může to být přes partnery, placenou reklamu nebo obsah. Jakým jedním způsobem získáte jejich pozornost a prodáte jim řešení?

Čtvrtý je jeden kanál. Jedno místo, kde je najdete. Chodí na akce? Jsou na Facebooku? Na TikToku? Vyberte jeden zdroj návštěvnosti a dejte do něj všechno.

A poslední je jeden rok. Pokud se těmto čtyřem věcem zavážete na 12 měsíců bez rozptylování, budete překvapeni, čeho dokážete dosáhnout.

Hloupí lidé často porážejí chytré, protože se nenechají rozptylovat. Nepřidávají hromadu dalších věcí. Dokážou dělat jednu „hloupou“ věc dostatečně dlouho - třeba prodávat pálivou omáčku se zeleným víčkem čtyřicet let.

Přestaňte to komplikovat

Pokud je vaším cílem zbohatnout, strategie, o kterou jsem se právě podělil, má vysokou pravděpodobnost, že vás tam dostane. Zapište si ji. To je vaše celé zaměření na příští rok.

Teď víte, proč jsou „hloupí“ lidé často bohatší než chytří. Víte, co musíte udělat, abyste převzali jejich jednoduché strategie a použili je ve svůj prospěch. Nekomplikujte to. Nepřemýšlejte o tom donekonečna. Prostě jděte.

Vím, že někteří lidé si to i tak budou chtít komplikovat. Důvod je jednoduchý: přemýšlení působí bezpečně, protože oddaluje odpovědnost. Když uděláte věci na začátku složité, nemusíte začít. Nemáte u čeho dostat zpětnou vazbu. Nemáte u čeho selhat.

Akce naopak působí riskantně, protože vytváří pravdu. Jakmile něco uděláte, dostanete odpověď z reality. Podnikatelský plán nikdy nepřežije první kontakt se zákazníkem. Jediné, co opravdu potřebujete, je prodat něco cizímu člověku.

Přesto si přidáváme složitost: potřebuji název, patent, ochrannou známku, doménu, logo, perfektní systém. Všechno ten hluk kolem začátku. Lidé mají pocit, že potřebují jasnost, aby se mohli rozhodnout.

Jasnost není předpoklad rozhodnutí. Jasnost je odměna za pohyb.

Takže si položte jednoduchou otázku: kterou oblast svého podnikání zjednodušíte? Akci? Nábor? Marketing? Prodej? Co uděláte hloupě jednodušší, abyste mohli vydělat víc?

A pokud chcete zbohatnout bez talentu, štěstí nebo svěřeneckého fondu, další krok je jednoduchý: přestaňte čekat na dokonalý plán a začněte.

Poznámka: Text je upravený překlad automaticky získaného přepisu videa. Rušivé značky z titulků byly odstraněny a text byl rozdělen do odstavců podle významu.